Solární přitápění objektů
Solární přitápění objektů
Z ekonomického hlediska je tento způsob využití sluneční energie nejkontroverznější. Zásadním problémem je fakt, že se nekryje velká nabídka solárního záření v létě s potřebou tepla na vytápění v zimě. Další nevýhodou jsou velké tepelné přebytky v letním období. Pokud pro ně nemáme smysluplné využití (ohřev bazénu, vytápění studených a vlhkých místností, sušení zemědělských plodin a podobně) zbytečně přicházíme o velké množství energie nebo hrozí problémy s přehříváním a zvýšeným tepelným namáháním systému.
TYPY SOLÁRNÍCH SOUSTAV
1. Přitápění v nízkoenergetickém domě
Pokud přemýšlíme o přitápění, musí být splněny následující podmínky:
a) Objekt musí být nízkoenergetický v pravém slova smyslu, abychom v první řadě snížili potřebu tepla na vytápění.
b) Musí zde být přítomna nízkoteplotní otopná soustava jako podlahové nebo stěnové vytápění, abychom maximum vyrobeného tepla předali a solární systém fungoval při nízkých teplotách a měl dobrou účinnost.
c) V systému solárního vytápění musí být přítomna akumulační nádrž, která významným způsobem zvyšuje využití a efektivitu solárního systému. Tepelné zisky se časově a objemově často nekryjí s aktuální potřebou tepla na vytápění. Akumulace tepla umožňuje přenést energii v čase z období relativního přebytku do období relativního nedostatku (den-noc).
d) Smysluplné využití letních přebytků tepla například pro ohřev bazénu nebo regeneraci vrtu tepelného čerpadla.
Pokud nejsou splněny všechny výše uvedené podmínky, nemá z funkčního a potažmo i ekonomického hlediska smysl o solárním systému uvažovat!
Pokud budeme počítat s empirickým pravidlem 1 m2 kolektorové plochy na 10 m2vytápěné plochy, dosáhneme u nízkoenergetického domu přibližně 20 – 30% solárního pokrytí. Pro porovnání u standardního nezatepleného domu s klasickou otopnou soustavou dosáhneme přibližně 5 - 10% pokrytí.
Eliminaci letních tepelných přebytků lze také řešit svislou instalací kolektorů (fasáda, zábradlí balkónů apod.).
Velikost kolektorové plochy a objem akumulační nádrže (nádrží) je dán prostorovými možnostmi, finančními možnostmi investora, tepelnými ztrátami vytápěného objektu, cílovou výší solárního pokrytí a mírou rizika přehřívání systému a s tím spjaté problémy.
Přitápění se snažíme vždy kombinovat s ohřevem užitkové vody, abychom maximálně využili letní přebytky a také tím splnili základní podmínku pro získání dotace (na systémy pouze s přitápěním se dotace nevztahují). Upřednostňujeme oddělený ohřev užitkové vody v samostatném zásobníku s akumulaci tepla na přitápění v další samostatné akumulační nádobě. V kombinovaných nádržích s ohřevem užitkové vody i přitápěním často dochází k nežádoucímu přehlušení solárního systému jiným topným zdrojem a dále k narušování teplotního rozvrstvení pozitivně ovlivňujíci účinnost solárního zařízení i efektivitu celého systému. Při použití kombinovaných nádob je pro zajištění maximalizace solárních zisků a efektivity celého systému velmi žádoucí existence vnitřní vrstvící vestavby, průtokový ohřev vody uskutečňující se v celém vertikálním profilu nádrže a dále prioritní solární ohřev nádrže v její horní části. Všechna tato opatření podporují žádoucí teplotní rozvrstvení.
2. Letní přitápění starých objektů
U starých studených a vlhkých objektů je často žádoucí topit a vysoušet místnosti i v nejteplejším období roku. Vyrobené teplo není nikde akumulováno, ale přímo předáváno do otopné soustavy, která může sestávat i z klasických radiátorů.
Výše jsou naznačeny základní principy a skutečnosti. Problematika solárního přitápění je samozřejmě daleko obsáhlejší. Pro podrobnější a konkrétní informace nás prosím kontaktujte.