Solární záření

Solární záření

V centru slunce probíhají jaderné fúzní reakce, při kterých se vodík mění na hélium. Slunce každou vteřinu spotřebuje asi 600 milionů tun vodíku. I přes tuto ohromnou spotřebu je pro lidstvo slunce nevyčerpatelným zdrojem energie, které bude k dispozici minimálně dalších 5 miliard let. Na Zem dopadají přibližně pouze dvě miliardtiny výkonu slunce, přesto se jedná o ohromné množství energie. Sluneční světlo, které se právě opírá do Vašich solárních kolektorů vzniklo před 5 až 10 miliony lety, tolik času mu trvalo, než se dostalo z nitra Slunce na jeho povrch.


Sluneční (solární) záření je nepřímo základem všech ostatních zdrojů energie na Zemi s výjimkou geotermální energie, jaderné energie a energie slapové.

Množství dopadajícího slunečního záření závisí na těchto faktorech:
 -zeměpisné šířce
-orientaci jímací plochy (kolektoru) vůči světovým stranám 
-sklonu jímací plochy vůči vodorovné rovině 
-místních klimatických podmínkách 
-stupni znečištění atmosféry 
-délce dne
 
 
 
Suma dopadajícího solárního záření na metr čtvereční za rok.
 
Množství získané energie není nějak extrémně náchylné na konkrétní sklon a orientaci kolektorů. Pokud je sklon v rozsahu od 20° do 60° a orientace od jihovýchodu po jihozápad, jsou rozdíly v solárních ziscích zanedbatelné v řádu několika procent. Jako ideální sklon kolektorů při celoročním provozu je 45° a orientace přímo na jih nebo s mírným odklon na západ (cca 10°). Pokud si můžeme vybrat mezi stejným odklonem na východ nebo západ, potom volíme odklon na západ. Tepelné zisky budou o málo vyšší tím, že se vyhneme ranním mlhám a nízké oblačnosti a dále tím, že v odpoledních hodinách jsou vyšší teploty, což má pozitivní vliv na vyšší účinnost.
 

 
Míra ročního ozáření v závislosti na sklonu a orientaci kolektoru.
 
Sluneční záření se skládá z přímého a rozptýleného záření. Oba druhy pak dohromady představují celkové sluneční záření. Valná většina tepelné energie vyrobené solárními systémy pochází z přímého slunečního záření. Na zemský atmosférický obal dopadá 1,367 kW na m2. Při průchodu atmosférou dochází ke změnách složení a množství záření dopadajícího na zemský povrch. V letním období za jasného dne dopadá v poledních hodinách přibližne 800 až 1 000 W na m2. Při zatažené obloze klesá toto množství na 50 až 100 W/m2. Při plném svitu má záření přibližně 10 krát více energie oproti zatažené obloze. Nedostatečné množství energie slunečního záření zataženého dne je důvodem, proč se často nedá za těchto podmínek vyrobit potřebné množství tepla. Obecně platí, že kolektory vyrobí alespoň nějakou využitelnou energii, pokud vidíme zpoza mraků sluneční kotouč. Pokud nedokážeme určit přesnou polohu slunce, jsou solární zisky zcela minimální (to platí pro všechny kolektory bez rozdílu konstrukce).

 
Přibližná intenzita slunečního záření v závislosti na oblačnosti a mlze.

 


Ochrana osobních údajů
© 2024 www.neosolar.cz | realizace Big point, 3Nicom websolutions