Tepelná čerpadla ventilační

Ventilační tepelná čerpadla Nibe

Správná ventilace, tedy zcela hygienicky nezávadný vzduch uvnitř budovy, je základním požadavkem pro zdravé domácí prostředí. Při řízeném větrání s využitím tepla obsaženého ve vypouštěném vzduchu (tzv. rekuperace tepla) se využívá energie obsažené ve ventilačním vzduchu, který by byl jinak bez užitku vypouštěn ven. Navíc se při rekuperaci využívá i teplo generované uvnitř budovy svítidly, osobami či domácími spotřebiči.

Čerstvý vzduch se do budovy přivádí z venku ventilačními průduchy, které je možné čistit. Průtok vzduchu domem je zajištěn buď pod dveřmi nebo pomocí systému ventilačních otvorů. Teplý vzduch z místností (odpadní ventilační vzduch) je nasáván do ventilačního systému. Dále je veden do tepelného čerpadla, kde probíhá proces rekuperace. Po průchodu tepelným čerpadlem je vzduch vypouštěn ven. Ještě předtím však z něj v procesu rekuperace stačilo tepelné čerpadlo odejmout dostatek energie pro ohřev vody.

Popis funkce

Vzduch z místností o pokojové teplotě prochází přes výparník, kde předá svoji tepelnou energii chladivu. Pak je ochlazený vzduch vyfukován ven do volného prostoru.

Chladivo, jehož nejdůležitější vlastností je nízký bod varu, cirkuluje v uzavřeném okruhu tepelného čerpadla. Když vstoupí do výparníku, kde získá energii z teplého vzduchu z místností, přejde chladivo do plynného stavu.

Vzniklý plyn je veden do kompresoru, kde je stlačen a tím se dále zvýší jeho teplota.

Ohřáté chladivo se dále vede do kondenzátoru, kde předá energii topnému médiu. Tím se teplota chladiva sníží a to přejde opět do kapalného stavu.

Chladivo poté přechází přes filtry do expanzního ventilu, kde se dále sníží jeho tlak a teplota.

Tím dokončilo chladivo při svém oběhu jeden kompletní cyklus a znovu se vede do výparníku, kde díky teplu přijatému ze zdroje energie (vzduchu) opět přejde do plynného stavu.

Správná ventilace, tedy zcela hygienicky nezávadný vzduch uvnitř budovy, je základním požadavkem pro zdravé domácí prostředí.

Ventilace ze zdravotního hlediska

Počátkem osmdesátých let dvacátého století se začíná hovořit o jevu zvaném Syndrom nezdravé budovy. Tento syndrom se týká alergických obtíží a dokonce příznaků chorob, které se často objevují při pobytu v určitých budovách a místnostech. Ty mohou vést ke vzniku chronických onemocnění, která narušují pracovní schopnosti jedince i jeho běžné činnosti. To nemusí vést pouze ke ztrátě kvality života, ale i ke značným ekonomickým ztrátám a zvýšeným nákladům. V zásadě je možné v interiéru budov nalézt následující potenciálně rizikové faktory:

   1. Toxické znečištění způsobené nebezpečnými chemickými látkami a prachem.
   2. Vlivy hluku, světla, pachů, vlhkosti a vnitřního klimatu.
   3. Hromadění mikrobů (bakterií, virů, plísní), které mohou způsobovat infekce.
   4. Působení alergenů.

Koncentrace těchto znečišťujících faktorů velmi závisí na podmínkách vnitřního klimatu, způsobu ventilace a uspořádání a využívání daného prostoru. Když se počátkem sedmdesátých let začala uplatňovat opatření pro úspory energií, došlo ke značnému zlepšení izolačních vlastností stavebních konstrukcí. To ale vedlo k omezení intenzity výměny vzduchu uvnitř budov. Ze zdravotního hlediska leží optimální intenzita výměny vzduchu v rozmezí 0,5 až 1,0, avšak ve skutečnosti se pohybuje v dobře izolovaných budovách intenzita výměny vzduchu mezi 0,3 až 0,5, což znamená, že výměna znečištěného vzduchu v interiéru je nedostatečná.

Proto nutně dochází ke zvýšení potíží obyvatel. A zde právě může řízené větrání budov sehrát svoji nezastupitelnou úlohu. Řízené větrání udržuje v interiéru optimální teplotu a vlhkost a současně zajišťuje, že vzduch uvnitř budovy je dokonale hygienický. Příslušné technické směrnice a hygienické předpisy je možné nalézt v normě DIN 1946.